„Velké mysli diskutují o nápadech, průměrné diskutují o událostech a malé mysli diskutují o lidech.“ (Eleanor Roosevelt)

Ke 140. výročí narození „První dámy světa“ Eleanor Roosevelt chystáme premiéru nejnovější hry Marka St. Germaina – Eleanor. Ve své době byla Eleanor Rooseveltová nejmocnější ženou Ameriky. Miliony ji zbožňovaly, zatímco FBI ostře sledovala každý její pohyb. Ve svých projevech Eleanor Rooseveltová bojovala za občanská práva. Jako manželka 32. prezidenta USA Franklina D. Roosevelta a nejdéle sloužící první dáma podporovala všechny jeho aktivity, zapojovala se do volební kampaně, až si z ní média dělala legraci a označovala ji za Rooseveltova poskoka. Dnes Rooseveltová patří mezi nejoblíbenější ženy v americké historii. Aktivně se podílela na vytvoření několika institucí pod záštitou OSN. Vedla osmičlenný výbor, který dva roky pracoval na návrhu textu Všeobecné deklarace lidských práv. Když Eleanor Rooseveltová předkládala Valnému shromáždění OSN Všeobecnou deklaraci lidských práv, prohlásila: „Dnes stojíme na prahu události významné jak pro OSN, tak pro každého z nás.“
Soukromí prezidentského páru však bylo zcela jiné. Zatímco 32. prezident Spojených států Franklin Roosevelt udržoval poměr s atraktivní sekretářkou Lucy Mercerovou, jeho žena Eleanor měla dlouhodobý lesbický vztah s novinářkou Lorenou Hickokovou. To ovšem vyšlo najevo až po Eleanořině smrti.

Hra měla premiéru v roce 2021 na domovské scéně autora Barrington Stage Company v Pittsfieldu - Massachusetts s excelentní Harriet Harris v hlavní roli a od té doby se hraje po celých Spojených státech amerických.
Mark St Germain - velmi uznávaný a mnohokrát oceněný americký prozaik (Outer Critics Circle Award Off Brodway), dramatik, filmový a televizní scénárista. Ve svém díle se nechává inspirovat literaturou faktu a soustředí se především na historické události a osobnosti. Vytváří jakési historické fikce a setkání postav, které v imaginárních strhujících a brilantních dialozích s prvky dokumentárního dramatu vystaví detailní fresku své doby a všech konotací i souvislostí. V jeho dramatických textech ovšem nechybí sarkastický a suchý humor, nelítostná kritika i palčivé otázky s vykřičníky.
Eleanor Roosevelt - „Narodila se 11. října 1884 v dobře situované newyorské rodině. Její otec byl mladším bratrem Theodora Roosevelta, který byl americkým prezidentem v letech 1901-1909. Ale neměla zdaleka lehký život. Eleanor byla plachým, zakřiknutým, poněkud nemotorným dítětem, hladovějícím po lásce a po uznání. Její otec dceru nesmírně miloval, ale závislost na alkoholu jej od ní odloučila. Eleanořina matka, svou dceru pokládala bezmála za ošklivou. Zemřela však, když Eleanor bylo 8 let. O dva roky později přišla i o otce. Vyrůstala tedy u babičky. Ta ji pak v 15 letech poslala do Allenswoodu (Anglie) do dívčí internátní školy. Byla to její první příležitost rozvinout mezi děvčaty své sebevědomí. Její učitelka, madam Marie Souvestrová, pokroková žena, rodem Francouzka, si ji zvolila jako svou společnici na cestě po Evropě a uvedla ji do života nezávislé ženy. Eleanor v ní našla svou skutečnou matku. Po návratu do New Yorku v roce 1902 budila pozornost spíše starších mužů, kteří vyhledávali inteligentní konverzaci. Již ve svých 14 letech si ostatně poznamenala tuto svou myšlenku: "...bez ohledu na to, jak prostá a obyčejná žena je, pokud se na její tváři zračí pravda a loajalita, všichni k ní budou přitahováni...". O tři roky později si však vzala svého vzdáleného bratrance Franklina Delano Roosevelta. Ale ani pak neměla život zrovna lehký. Jeho matka začala velmi brzy řídit i život jejich manželství. Během 11 let porodila Eleanor 6 dětí, jeden syn zemřel v dětském věku. Nijak se tedy neodlišovala od konvenční mladé, vdané ženy té doby. V městě Albany, kde manžel Franklin sloužil v letech 1910-1913 v senátu, zahájila Eleanor svou dlouhou kariéru na poli politiky, nejprve coby společnice manžela. V době, kdy její manžel sloužil u námořnictva jako náměstek státního tajemníka, získala mnoho zkušeností a znalostí o Washingtonu i jeho fungování. Když byl její muž stižen obrnou, oddaně o něj pečovala. Stala se tedy sama aktivní v ženských politických hnutích, aby udržela jeho zájem o politické dění. Navštěvovala schůze nejrůznějších výborů, sledovala, o čem se hovoří, a utvářela si vlastní názor. Velké životní zklamání zažila v roce 1918, když objevila dopisy, které Franklinovi psala Lucy Mercerová, jeho sekretářka. Z dopisů bylo zřejmé, že jejich vztah trval již delší dobu. Pro tichou, vážnou a jednoduchou Eleanor to bylo o to těžší, protože Lucy byla velmi přitažlivá a společenská žena. Navzdory tomuto osobnímu odcizení i nadále, zvláště pak od manželovy úspěšné kampaně v r. 1928 až do dne jeho smrti, věnovala svůj život jeho záměrům. Byla jeho očima i ušima, jeho důvěrným a neúnavným reportérem. Když paní Rooseveltová přišla r. 1933 do Bílého domu, rozuměla společenským povinnostem i podmínkám více, než kterákoli její předchůdkyně, a přizpůsobila tomu i roli První dámy. Nikdy se nevyhýbala oficiálním společenským událostem, vítala tisíce s okouzlující přívětivostí. Začala pořádat tiskové konference, scestovala všechny části země, účastnila se přednášek i rozhlasových vysílání a vyjadřovala své názory upřímně a otevřeně každý den v průběhu let 1936-1962 ve svém novinovém sloupku "My Day" (Můj den). Tím se stala lákavým cílem pro politické nepřátele, ale svým intelektem, myšlenkovou bohatostí, vznešeným a otevřeným vystupováním si získala mnohé: jak hlavy států, tak i vojáky, které navštívila při svých diplomatických cestách během druhé světové války. Po smrti manžela v r. 1945 se stáhla do ústraní a reportérům řekla: "příběh skončil". Avšak už za necelý rok vstoupila do služeb OSN jako její americká mluvčí a pokračovala ve své energické kariéře až do r. 1962, kdy ji začaly opouštět síly. Zemřela pak v listopadu toho roku v New Yorku.“ (Český rozhlas Brno)