Relativita
Mark St. Germain
„Pán Bůh nehraje s vesmírem kostky“
„Jen dvě věci jsou nekonečné - vesmír a lidská hloupost. Tím prvním si ovšem nejsem tak jist“
„Nemůžeme ztrácet naději v lidstvo, když víme, že Mozart byl člověk“
„Fantazie je důležitější než vědění“
„Potřebujeme podstatně nový způsob myšlení, jestliže má lidstvo přežít“

(Albert Einstein)

Autor staví svůj příběh na dramatické spekulaci a fiktivním setkání Alberta Einsteina a jeho dospělé dcery Lieserl. Einsteinovi se skutečně předtím, než se oženil se svojí první ženou Milevou, v roce 1902 narodila dcera, která ale už v roce 1904 záhadně zmizela. Je to neprobádaná kapitola Einsteinova života. Nikdy se o ní nezmínil a nikdo neví, zda zemřela, nebo byla dána k adopci. Tento fakt vyšel najevo až v roce 1987 z objevené soukromé korespondence. Autor staví na spekulaci, že Einsteinova dcera žije a dospělá se mu ohlásí jako novinářka. Chce se ale hlavně dopátrat vysvětlení, proč ji otec opustil. Divák je s neobyčejným citem, erudovaným intelektem, humorem a vhledem do dobových konsekvencí vtažen do souboje „morálky“ a „geniality“. Do otázek zda „velký“ člověk rovná se „dobrý“ člověk. Jak jinak než, že hlavní postava Einsteina vše „relativizuje“.


Mark St. Germain je velmi uznávaný a mnohokrát oceněný americký prozaik, dramatik, filmový a televizní scénárista. Ve svém díle se nechává inspirovat literaturou faktu a soustředí se především na historické události a osobnosti. Vytváří jakési historické fikce a setkání postav, které v imaginárních strhujících dialozích s prvky dokumentárního dramatu vystaví detailní fresku své doby a všech konotací i souvislostí. V jeho dramatických textech ovšem nechybí sarkastický a suchý humor, nelítostná kritika i palčivé otázky s vykřičníky.
délka představení:
1 hodina 30 minut
česká premiéra:
9. 11. 2018
termíny představení
24. 1.19.30 čt
vyprodáno
7. 2.19.30 čt
vyprodáno
8. 2.19.30 pá
zájezd
21. 2.19.30 čt
vyprodáno
8. 3.19.30 pá
18. 3.19.30 po
28. 3.19.30 čt
galerie
recenze
Scéna.cz
Divadlo v Řeznické uvádí novou inscenaci Relativita Marka St. Germaina, který je uznávaným a mnohokrát oceněným americkým prozaikem, dramatikem, filmovým a televizním scénáristou. K režii se po Odvolání znovu vrátil Miroslav Táborský, který zároveň ztvárnil hlavní postavu Alberta Einsteina. Ten se v příběhu setkává s Margaret Hardingovou v podání Lucie Štěpánkové. Třetí postavu – Helen Dukasovou - hraje Kateřina Táborská.

Příběh samotný je jako stvořený pro komorní prostředí zdejší divadelní scény, byť ve svých rozměrech představuje velkoformátové téma. I když leckdo může namítat, že řeší „jen“ obyčejné a základní lidské problémy, neboť se jedná o setkání dcery a otce po letech. Ovšem, tím otcem je geniální vědec, který lidstvo obohatil o teorii relativity. A tak právě toto intimní rodinné setkání může být „relativní“… Řečeno slovy výkladového slovníku „ve srovnání s něčím…“.
Mohlo by se zdát, že by se režisér v tak náročném textu, kde sám hraje hlavní roli, mohl ztratit, nebo přinejmenším hůře orientovat. K takové situaci ovšem nedošlo jak díky dramaturgyni Yvettě Srbové, tak vyzrálé herecké osobnosti Táborského. Jak již prokázal ve zmíněném Odvolání, umí si s rovnocennými náročnými texty poradit.
Podobně se to má s jeho hereckým výkonem. Snadno by mohl sklouznout do šablony – geniální až roztržitý vědec, uzavřený ve světě pouček, teorií, ponořený do bádání. A proti němu dcera zahořklá osudem, jaký jí připravili vlastní rodiče. V tomto směru je to bezpochyby herecká výzva. Miroslav Táborský ovšem zdárně zvládá obě polohy – na jedné straně je vědec se vším všudy, ale na druhou stranu je také obyčejný člověk, i když relativně odtržený od reality. Lucie Štěpánková si střeží onu hranici laciných výčitek. Z kraje velmi dobře a procítěně pracuje s postavou novinářky, která je slušná a hlavně vstřícná k požadavkům génia. Postupně, s odhalováním minulosti, graduje absurdnost situace. Určitým zklamáním může pro diváky být výkon Kateřiny Táborské. Její postava Helen Dukasové se na první pohled může zdát jako na druhé koleji, i když její výstup s Margaret je autorem napsaný jako stěžejní v barevnosti celé situace. Podobně jako postava mimo obraz – Einsteinův vnuk, tedy syn Margaret, spolu s rodinou jejího bratra.

Samotná inscenace provokuje svým šťavnatým tématem. Jednoduchá scéna Richarda Maška je nápaditá vzhledem k fotografickým tapetám na paravánech s grafickým ozdobným okrajem ze starých fotografií.
Hra Relativita je další v dramaturgické řadě pozoruhodných textů Divadla v Řeznické, která jistě nezapadne díky přitažlivému tématu, jasnému a brilantnímu režijnímu pojetí a samozřejmě díky skvělým a vyváženě přesným hereckým výkonům protagonistů Miroslava Táborského a Lucie Štěpánkové.

Jan Pařízek - i-divadlo
Dobře napsaná, zpracovaná a dramaturgicky vystavěná inscenace. Zajímavé a silné téma vnímání jedince, jeho způsobu života, nahlížení na jeho chování, hodnoty a také posuzování jeho odkazu. Je lepší ten kdo něčím přispěl společnosti nebo ten jemuž záleží hlavně na svých blízkých. Aneb pěkná ukázka toho, že nelze mít vše a obětování se jednomu cíli často vede k zanedbání něčeho jiného. Důležité však je ctít svou volbu a obstát před sebou samým. Výborná herecká spolupráce M. Táborského a L. Štěpánkové, jejich souhra je famózní, plná energie a naprosto vás dokáže pohltit. Výtečné!