Scott a Hem
Mark St. Germain
Česká premiéra hry Marka St. Germaina (autor již uvedených v našem divadle velmi úspěšných českých premiér Poslední sezení u doktora Freuda a Relativita) Scott and Hem in the Garden of Allah, tentokrát se jedná o setkání velikánů americké literatury - Ernesta Hemingwaye a Francise Scotta Fitzgeralda. Tato hra měla premiéru na domovské scéně autora Barrington Stage Company v Pittsfieldu - Massachusetts v roce 2014 a od té doby se hraje po celých Spojených státech amerických. Autor se specializuje na fiktivní setkání skutečných osobností a vychází velmi pečlivě z historických faktů, událostíi detailního nastudování všech životopisných konsekvencí daných postav. V této hře se setkání odehrává na Den nezávislosti 1937. Oba někdejší kamarádi svádějí poslední bitvu svých uměleckých ambicí a útočí na slabá místa své psychiky. Jejich výpady odrážejí rozdíly v jejich založení i sociálním původu, ale i jejich společnou a oběma reflektovanou tendenci k sebedestrukci. Hra je střízlivým pohledem na oba velikány a i plna sarkasmu, ale v prvé řadě ojedinělou sondou do jejich duší a dobovou freskou.



Ernest Hemingway byl jedním z nejlepších spisovatelů, jaké kdy Amerika zplodila, stylista epochálního významu vyznačující se obrovskou originalitou a talentem, jenž měl tisíce imitátorů, který však na druhé straně snadno dokázal ve výtvorech druhých odhalit každou lež, afektovanost, sentimentalitu či okázalost. Vytvořil literární styl označovaný jako magický realismus, pomocí kterého dokázal evokovat realitu tak, jako se nepodařilo nikomu jinému. Vymyslel živý, dynamický dialog, jenž sloužil za vzor všem následujícím spisovatelským generacím, a který žádná z nich nedokázala napodobit, protože byl nenapodobitelný. Ale především - zanechal ve svých knihách, jakkoliv všechny končí tragicky, veskrze optimistické poselství: "život je dobrý a stojí za to o něj bojovat, neboť toho, kdo o něj bojuje, je sice možné porazit, ne však zničit."



F. S. Fitzgerald je dnes také považován za jednoho z největších spisovatelů 20. století a nejvýraznějšího představitele "ztracené generace". Stal se svými texty i způsobem života idolem celé jedné generace mladých lidí. Zaznamenal svým čistým, jasným a trochu ironickým stylem některé rysy tzv. jazzového věku. Jde o období horečné aktivity po roce 1920, kdy se ve spojených státech rozvíjela technika (osobní automobily, rozhlas, hudební nosiče, film), lidé se z venkova stěhovali za prací do měst, běloši obdivovali navzdory rasové segregaci černošskou taneční hudbu a prohibice paradoxně zvýšila zájem o pití alkoholu.
Fitzgeraldovi hrdinové pocházejí ze střední a vyšší společenské třídy a na vlastní kůži poznávají odvrácenou stranu amerického snu.
délka představení:
nespecifikována
česká premiéra:
29. 5. 2019
termíny představení
29. 5.19.30 st
vyprodáno - premiéra
30. 5.19.30 čt
galerie
   
Listopad aneb tak jsme tu žili
Vlasta Žehrová
"Zrcadlo nemůže odrážet bohy, když se do něj koukají opice."

Tak jako celá naše občanská společnost i my budeme slavit významné výročí 17. listopadu a připravujeme "Týden sametových oslav", které vyvrcholí 16. listopadu na Noc divadel původní českou hrou a světovou premiérou nové inscenace "Listopad aneb tak jsme tu žili". strachu o sebe.

Nastavíme zrcadlo šedé prorežimní "umělecké" produkci, která deformovala vkus a estetiku několika generací a toto ovoce sklízíme ještě dnes. Pokřivená ideologie udávala směr a byla hlavním uměleckým kritériem veškeré oficiální tvorby. Zaměříme se na období takzvaného rozvinutého socialismu na přelomu 70. a 80. let minulého století, po kterém určité skupiny spoluobčanů se sentimentem tak vzdychají. Tento sentiment jako negativní fenomén dnešní doby je velmi nebezpečný.

Hlavními hrdiny divadelní i jiné tvorby byly povětšinou brigády socialistické práce, JZD (Jednotná zemědělská družstva), předsedové ÚV KSČ, pracující třída, uvědomělí komunisté proti zločinným západním špionům a diverzantům. Svazácká mládež proti neuvědomělým zbloudilým černým ovcím.

Ve veřejném prostoru zaznívaly jen prorežimní fráze a lži. Lež a přetvářka se staly normou a běžnou součástí života celé společnosti. Prorostly do všech sociálních vazeb a vztahů. Udávání přátel a sousedů byla "praxe a metoda slušných lidí" jak dosáhnout výhod a zavděčit se režimu, anebo jen ze strachu o sebe.
 
 
dramaturgie
Yvetta Srbová
 
choreografie
Kateřina Steinerová
 
hudební nastudování a doprovod
Jiří Toufar
 
hrají
 
délka představení:
1 hodina 30 minut
světová premiéra:
16. 11. 2019
galerie
Věčná milenka Alma Mahlerová
Marc Delaruelle
„Velká vdova“ (Thomas Mann) - Alma Mahlerová (1879 – 1964), také přezdívaná „Siréna s modrýma očima“, byla na přelomu 19. a 20. století považována za jednu z nejpřitažlivějších a nejkrásnějších žen Vídně. Jako dcera známého vídeňského krajináře Emila Jakoba Schindlera žila odmalička v uměleckém prostředí, a proto snad touto kultivací byla nadána jedinečným instinktem rozpoznat rodící se geniální umělce. Stala se jejich Múzou a ovládala je nejen svou krásou, ale i železnou vůlí, inspirovala je, ale i nemilosrdně nutila k tvůrčí práci. Sama studovala hudební kompozici a toužila se stát skladatelkou. Byla slavnou ženou slavných mužů – skladatele a dirigenta Gustava Mahlera, architekta a zakladatele Bauhausu Waltera Gropiuse, spisovatele Franze Werfela, a milenkou a múzou mnoha dalších – malíře Gustava Klimta, skladatele Alexandra von Zemlinského a malíře Oskara Kokoschky, se kterým prožila asi nejbouřlivější a nejintenzivnější vztah, díky němuž se její tvář objevuje ve všech světových muzeích a galeriích. Žila nejen ve Vídni, Berlíně a Benátkách, ale také ve Spojených státech, v Beverly Hills a nakonec v New Yorku. Svůj dlouhý život věnovala zčásti péči o své velké muže, zčásti snaze o zachování jejich památky, především jej ale zasvětila vytváření vlastní legendy - milující oddané ženy, která svůj hudební talent položila na oltář manželství s Gustavem Mahlerem. V historických pramenech však najdeme i fakta, která lehce demytizují obraz Almy Mahlerové a odkrývají i její temné stránky. Náchylnost k nestřídmému požívání alkoholu a podivné sklony k antisemitizmu, přesto, že byla dvakrát provdána za muže židovského původu a sama byla nucena po nástupu nacismu opustit Rakousko a žít v americkém exilu. Vedla život plný vzrušení, vášně, ctižádostivosti na výsluní slávy velkých umělců. Děj naší hry, „hry se slovy a emocemi se všemi příchutěmi“, se odehrává v roce 1960 v New Yorku, při schůzce nakladatele a Almy číslo 1., která se na sklonku života rozhodne sepsat paměti a uvést tak v život všechny své slavné, již mrtvé manžele i milence, které postupně před námi defilují ztělesněni nakladatelem. Další velmi důležitou rolí je mladá Alma číslo 2., která je jakýmsi alter egem a vzpomínkami. Tato divadelní hra plna vtipu, ale i hloubky, měla světovou premiéru v lednu 2017 v Théatre du Petit - Montparnasse v Paříži. Pro nás je to velká příležitost přiblížit současnou francouzskou dramatiku, kterou jsme trochu opomíjeli a chceme se ji také v nejbližších sezónách věnovat, a výjimečnou ženu s výjimečným osudem a životem, jejíž výročí 140 let od narození v roce 2019 připomeneme.
Marc Delaruelle je velmi talentovaný a již uznávaný francouzský dramatik a režisér. Mimo jiné také spoluzakladatel a organizátor festivalu Festival des Ecritures, který ve scénických čteních prezentuje nové dramatické texty.
délka představení:
nespecifikována
česká premiéra:
20. 11. 2020
galerie