Sejdeme se pod vocasem
Vlasta Žehrová
Inscenací - divadlo na divadle - kombinující fakta s fikcí, provedeme diváky dobou “rozvinutého socialismu” a připomeneme atmosféru a úpadek veškerých morálních, etických i estetických hodnot v celé společnosti, umění nevyjímaje. Milouš Jakeš pronesl v létě 17. 7. 1989 svůj slavný projev. Hra graduje podzimem 1989 - politická moc je v září stále ještě v rukou tzv. bolševických aparátčíků. V Divadle v Řeznické (klubu SSM) se zkouší americké drama od E. F. Albeeho „Kdo se bojí Virginie Woolfové aneb Kdopak by se Kafky bál“. Zkoušku však přeruší telefonát z ÚV SSM. Klubu-divadlu hrozí zánik a okamžitá likvidace. Divadlo se může zachránit pouze pod jedinou podmínkou - nastuduje agitační sovětskou hru. Jak se kdo k této situaci postaví? A závěr - 17. listopad a celý konec roku 1989 - patří převlékání kabátů, nastupujícím „novým zítřkům“ a ti samí aktéři zvoní klíči a vstupují do Občanského fóra...


"Zrcadlo nemůže odrážet bohy, když se do něj koukají opice."
Nastavujeme zrcadlo šedé prorežimní "umělecké" produkci, která deformovala vkus a estetiku několika generací a toto ovoce sklízíme ještě dnes. Pokřivená ideologie udávala směr a byla hlavním uměleckým kritériem veškeré oficiální tvorby. Zaměříme se na období takzvaného rozvinutého socialismu na přelomu 70. a 80. let minulého století, po kterém určité skupiny spoluobčanů se sentimentem tak vzdychají. Tento sentiment jako negativní fenomén dnešní doby je velmi nebezpečný.
Hlavními hrdiny divadelní i jiné tvorby byly povětšinou brigády socialistické práce, JZD (Jednotná zemědělská družstva), předsedové ÚV KSČ, pracující třída, uvědomělí komunisté proti zločinným západním špionům a diverzantům. Svazácká mládež proti neuvědomělým zbloudilým černým ovcím.
Ve veřejném prostoru zaznívaly jen prorežimní fráze a lži. Lež a přetvářka se staly normou a běžnou součástí života celé společnosti. Prorostly do všech sociálních vazeb a vztahů. Udávání přátel a sousedů byla "praxe a metoda slušných lidí" jak dosáhnout výhod a zavděčit se režimu, anebo jen ze strachu o sebe.

Vlasta Žehrová
(10. 5. 1956)
Česká herečka z Havlíčkova Brodu, pochází z umělecké rodiny muzikantů a tanečníků. Během studia na konzervatoři hostovala v Národním divadla, kromě hostování v našem Divadle v Řeznické, měla též angažmá v Hudebním divadle Karlín, hostuje v Divadle Radka Brzobohatého.


Tato česká a světová premiéra vznikla za finančního přispění Hl. města Prahy a Ministerstva kultury a Městské části Praha 1.

Upozorňujeme diváky, že se v představení kouří!
délka představení:
1 hodina 15 minut
světová premiéra:
16. 11. 2019
termíny představení
5. 11.19.30 čt
zrušeno
17. 12.19.30 čt
galerie
recenze