„Lidi touží škodit a ubližovat si v každé době. Hrajeme zábavnou klauniádu, ale tam někde vzadu nás z toho vlastně dost mrazí.“ Hra o moci a ponížení se ukazuje jako palčivě aktuální pro jakoukoliv dobu.“

Divadelní hra dramatika, scénáristy a novináře Karla Steigerwalda, kterou autor v 80. letech napsal jako kritiku normalizačního režimu, byla u nás v Divadle v Řeznické poprvé uvedená v roce 1982 v režii Karla Heřmánka. Tehdy text trefně reflektoval dobu, a nastavoval zrcadlo normalizační společnosti. Groteskní portréty "mrtvých duší" (s Karlem Heřmánkem a Zdeňkem Duškem) byly v době prvního uvedení odvážnou hyperbolou nemocného, bolševismem demoralizovaného lidství. Je s podivem, že tato hra napsaná na motivy dvou ruských povídek Čechova a Saltykova-Ščedrina, mohla být v roce 1982 vůbec uvedena.

„Inscenace tohoto titulu v roce 2024 není náhoda, a tím že se to odehrává v normalizačním Rusku, tak my dneska nebudeme tepat normalizační režim, ale spíš se posmívat zlu, které je všudypřítomné a které na nás dýchá teď i od sousedů. Hra o moci a ponížení se ukazuje jako palčivě aktuální pro jakoukoliv dobu, bez debat pak pro tu naši. Lidi touží škodit a ubližovat si v každé době. Ale na rozdíl od doby vzniku hry, kdy poťouchlá kritika mířila do vlastních řad a Rusko je zde vysmíváno a zesměšňováno coby nevyléčitelně zaostalá a barbarská země, se dnes může a možná i musí hrát o současném putinovském Rusku - zemi nebezpečné sobě sama i celému světu. Stále se mu můžeme posmívat, ale už nikoli zlehčovat. Hrajeme zábavnou klauniádu, ale tam někde vzadu nás z toho vlastně dost mrazí.“ Popisuje svůj přístup k tématu režisér nového nastudování Radim Špaček.
Ve vtipném až cynickém dialogu předvádějí dva zbídačelí šašci (Jiří Štrébl, Patrik Děrgel) odvrácenou tvář naší doby. Totéž v písních Aleše Březiny na texty Charmse a Steigerwalda předvádějí dvě zbídačelé zpěvačky (Eva Salzmannová, Anežka Hessová). Dialog, nebo spíš dva prolínající se monology, postupně odkrývá charakterovou pokřivenost obou groteskních podvodníků a v povědomí diváka se skládá obraz prohnívající společnosti, která tyto služebné a zároveň parazitující tvory zformovala. Dvěma monology se prolínají zhudebněné texty Daniila Charmse a Karla Steigerwalda, které pro připravovanou inscenaci zhudebnil a nastudoval Aleš Březina.