Autorská inscenace uměleckého šéfa Divadla v Řeznické Jiřího Š Hájka vznikající ve spolupráci s dramaturgem Lubošem Sůvou, se zabývá otázkou krize otcovství. Otázkou zasahující všechny vrstvy společnosti, neboť otce, tátu, fotra nebo tatínka má zkrátka každý. Jen si jeho funkcí není každý úplně jistý.

„Vadil jsem ti?“ – „Nevadil!“ – „Nevadil?“ - „Ale teď mi vadíš!

Na zahradní chatku přijíždějí dva synové, aby oslavili narozeniny svého otce. Jejich setkání se ovšem komplikuje a k oslavě nedochází… K zahradní chatce přijíždí syn, který chce se svým bratrem oslavit… Otec čeká na své syny, aby oslavili… Zahradní chatka, otec a synové… Podaří se jim vyřešit tuto zacyklenou situaci? Pochopit, odpustit si, respektovat se? A kudy na to?

„Hnojíš lógrem? Doufám, že to nevylejváš. Když hnojíš lógrem, krásně to rostlinám prospívá.„ – „Nepiju kafe, tati“ – „No jo, no.“

V hořké komedii s originální strukturou o velice aktuálním tématu se má šanci najít úplně každý. V hlavních rolích uvidíte Adriana Jastrabana a Ondřeje Volejníka, kteří jsou v Řeznické dobře zavedení a  také Marka Pospíchala, kterého můžete znát z mnoha filmů a seriálů (např. Krajina ve stínu).

Copak žiješ ve snu? Tohle není sen! To se mi snad jenom zdá.

Text, vznikající právě pro naše divadlo a psaný na tělo hercům Jitce Sedláčkové, Pavlu Kikinčukovi, Michalu Kernovi a Dagmar Zázvůrkové. Režie se ujme Lukáš Pečenka.

Něžná a zábavná hříčka zpracovává situaci milujícího se páru, do jejichž vztahu vstoupí banální problém, jenž nechá vzplanout zbytečným problémům a naruší láskyplné vazby. Do této situace také vstupuje jejich syn, který se pokouší vášně schladit a vrátit vše do původních kolejí, neboť rodiče dobře zná a snaží se pomoci. Díky tomu se ale může vše stát hezkým a nevinným snem stejně jako noční můrou.

Klára Formanová, vystudovala scenáristiku na FAMU a při práci na tématu závislých žen se začala o tuto problematiku zajímat hlouběji. Dlouhodobě pracuje na nedokončených scénářích otce Jiřího Stránského a přes velmi složité dospívání v rodině politického vězně dnes razí především heslo: „I když se dějí hrůzy, stojí z to žít!“ Tento důležitý postoj „Naděje pro každého“ svou hrou vnese i na komorní jeviště Divadla v Řeznické.