Červená. Stát úžasem. Dát se v pohyb. Cítit ji srdcem. Nová hra z Divadla v Řeznické. Od Američana Johna Logana. Souzvuk dvou odlišných mužských temperamentů. Příběh z ateliéru Marka Rothka. Dialog malíře a jeho asistenta. Vášnivé paso doble vprostřed cigaretového dýmu a skvrn od barev. Stísněni ve sklepě v Řeznické, součástí zabydleného ateliéru známého umělce, na dotek jeho tvůrčí intimitě. Kdo má k výtvarnému kumštu blízko, bude vrnět blahem, a kdo ne, občas ztratí nit v pojmech, aby se opět čapnul příběhu v jeho obecně lidské rovině. Červený štych, zní hudba, Mark Rothko (Miroslav Etzler) si zapálí. "Nechat ho pulsovat, nechat ho na sebe působit," radí mistr mladému učedníkovi, jak žít s obrazem. Asistent Ken (Martin Kraus) je houževnatý. Vede se svým autoritářským šéfem rovnocenný dialog. Obraz sám pracuje. Může nás pohltit, když mu to umožníme. Autentický malířský nepořádek. Stará židle, lavor, stůl s barvami, štětci a špachtlemi, rámy, plátna, štafle. Gramofon na nočním stolku, křeslo. Fyzické kontrasty obou mužů hrají v jejich prospěch. Drobný Kraus je hbitý, chlapecký, zvídavý. Kostýmem ještě zvýrazněný, i tak dost mužný, Etzler přesvědčeně káže pravdy chrámu abstraktního expresionismu. Pouští si "klasiku", zaníceně hovoří s asistentem, občerstvuje se čínskými nudlemi. V mysli se vracím ke své diplomce o geometrické abstrakci. Červená, modrá a žlutá - základní jazyk Pieta Mondriana. Červená u něj rozpaluje racionálnost černé horizontály v místě protnutí s vertikálou. Také Rothko umně dociloval mobility jednoduchých tvarů, když na to šel plochou sálavých emocí. "Bez pohybu jsou obrazy mrtvé," říkal. Míchání správného odstínu na jevišti vzbuzuje touhu se přidat. Barvy cákají a omamně voní, cigaretový kouř pluje sálem, alergikům a dámám vpředu se tají dech. Mark Rothko vše zaujatě glosuje. Ne, vážně je to jako být před čerstvě našepsovaným plátnem skutečně s ním. Scéna naturalistická, svícení podporuje barevnou kompozici, výběr hudby podle toho, jestli desku pouští mistr nebo žák. Kostýmy střízlivé, bílá košile mladíkovi, tmavá zralému muži. Obraz velký tak, že se přenášen nevejde do místnosti a zaklíní se mezi diváky. Zprvu možná nechtěný gag funguje jako oživení. Aktéry sjednotí společná činnost natírání podkladu. Hádky a usmíření. Pollock, Gogh, Picasso, Matisse, pop art… Brilantní disputace, výkyvy nálad. Překvapivý Kraus, stabilní Etzler. Napětí setře vtip. Síly se postupně vyrovnávají."V té hře teče krev a tepe vášeň, ti dva se k sobě přibližují, srážejí se a zase vzdalují v krátkém sevřeném období. Velké zakázky, velké naděje, vše dopadne tak, jak dopadnout musí. Lidská krev tmavne. Červenou každým okamžikem pohlcuje černá," komentuje režisér a autor výpravy Viktor Polesný. Hru vystavěl realisticky ve svém interiérovém zázemí, uchopitelně vzhledem k filozofujícím replikám inscenace. Zemitý Etzler a proměnlivý Kraus budují konstrukci vratkého vztahu dvou umělců a ani na chvíli nepoleví. S tvůrci výtvarně spolupracoval zkušený a odborníky ceněný malíř Tomáš Císařovský. Osobní polemika o prestižním uměleckém zadání, skutečné posedlosti a komerci střídá zábavu s poučením. Kontemplace, zvraty v ději, agrese silné persony. "Jsem tady proto, abych ti zastavil srdce, abych tě přinutil myslet." Notně cigaret během půldruhé hodiny sžíravé tvorby, v dramaturgii Yvetty Srbové a překladu Jitky Sloupové, vykouří Martin Kraus a Miroslav Etzler. Nenechte si to ujít. Návštěvy Rothkova ateliéru v nepřízni dotací zmítaném, ale diváky hýčkaném Divadle v Řeznické probíhají od ledna 2014.

Autor: Dana Benešová-Trčková, ČT24