Divadlo v Řeznické přivádí na scénu nový divadelní formát. Drama v dopisech. Naďa Konvalinková a Jan Zadražil si mění dopisy tak dlouho, až zjistí, že ačkoliv spolu nedokázali žít v jedné domácnosti, tak si prostě chybí.

Román Sama Bobricka a Julie Steinové, později přepsaný na divadelní hru, v Divadle v Řeznické ukazuje divákům, jak je někdy těžké odpoutat se od svých rodičů a hlavně, že jsme jim mnohdy podobnější, než bychom chtěli. Režie netradičně zpracovaného dramatu se ujal Viktor Polesný a návštěvníkům předkládá kvalitní podívanou plnou jazykového i situačního humoru, navíc v zajímavém jevištním ztvárnění.

Jeviště Divadla v Řeznické je sice velice malé a v některých okamžicích by se hodilo, kdyby měli herci více prostoru, ale naštěstí si celá inscenace vystačí se dvěma postavami, takže si nijak nepřekáží.

Velice dobře na mě působilo uspořádání prostoru, kdy je scéna rozdělena na dvě části, z nichž je vždy jedna aktivní díky nasvícení. Diváci tak mohou pozorovat, jak souběžné okamžiky prožívají obě postavy. Jedna část jeviště znázorňuje byt paní Levinové a druhá různá místa napříč světem. Od USA až po Tibet.

Se Sheldonem a jeho matkou se setkáváme v okamžiku, kdy se třicetiletý syn konečně hodlá osamostatnit a odstěhuje se od své matky. Snaží se vymanit z jejího vlivu a hlavně se schovat před jejím neustálým dohledem. Maminka si ale zajistí soukromé lekce u šamana, naučí se číst myšlenky na dálku a ví o každém synově kroku.

Jako hodný syn ale své matce Sheldon píše a dopisují si tak dlouho, až zjistí, že si vlastně chybí. Oba zároveň prochází určitým vývojem. Od znechucení a vzájemného pohrdání se jejich vztah vyvíjí až k vzájemné oblibě a úctě. A i když si to ani jeden nejsou ochotní připustit, jsou si stále podobnější.

Marné pokusy o setkání
Několikrát se pokusí znovu setkat doma, ale vždy se minou a jeden z nich vyráží na další cestu, zatímco druhý zoufale čeká doma. Na obou postavách se ukazuje, že člověk může projít jakýmkoliv vývojem a zažít různá dobrodružství, ale nakonec se zase vrátí k tomu svému stereotypu.

Naďa Konvalinková předvádí herecké mistrovství v každém pohybu i každé větě a dodává inscenaci to správně zvrhlé mateřské zázemí. Počáteční obavy, zda nebude Jan Zadražil vedle stále energické herečky působit jen jako dekorace, se naštěstí ukázaly jako liché. Oba herci si notují a místy jim divák jejich role i věří.

Pomyslnou třešničkou je Jan převtělený v Elvise a jeho jednoduché zhudebněné rýmovánky, se kterými se snaží prorazit do světa. Sheldon a jeho matka paní Levinová diváky rozhodně pobaví, poskytnou umělecky kvalitní podívanou a ukáží zase nový rozměr divadla.