Spor mezi odkvétající „hippiesačkou“ a egoistickým znalcem výtvarného umění o pravost obrazu malíře Paula Jacksona Pollocka – taková je hlavní zápletka Kalifornské mlhy (Bakersfield Mist). Komorní drama amerického dramatika, režiséra a spoluzakladatele losangeleského Fountain Theatre Stephena Sachse se v USA stalo nejlepší hrou a inscenací roku 2009, značného ohlasu se dočkalo v Londýně. V Divadle v Řeznické tuto hru v překladu Pavla Dominika režírovala Vilma Cibulková. Obdobně jako inscenace Červená (o Markovi Rothkovi) zasvěcuje diváka do tvorby jednoho z nejuznávanějších abstraktních expresionistů.

„Kerouac na plátně“ se sklony k alkoholismu maloval v extázi. Plátno pokládal na zem, barvy na něj vrhal přímo z tuby, rozmazával je rukama. Akt malování považoval za jistý způsob konfrontace s existenciální krizí. Duševní zápas, z něhož vznikalo Pollockovo dílo, transformoval autor do souboje dvou „sběratelů“. Ti se podobají kontrastním barvám jediné malby, jen extáze chybí – tedy v případě Řeznické, kde inscenaci definují jako střet nezaměstnané „zemité barmanky se suchoprdským expertem“.

Maude, vymetačka vetešnictví, se do Pollockova díla vciťuje instinktivně. K mrtvému malíři má bytostně blízko nevázaným způsobem života a osudovou životní událostí. Přední kunsthistorik Lionel Percy, který má rozhodnout o pravosti nesignovaného obrazu, vnímá umělce prizmatem vášnivého akademika. V těsném karavanu à la přeplácaná cirkusová maringotka Maude a Lionel bojují nejen o dokazování autenticity obrazu, ale také o právo na subjektivní vnímání, jež znemožňuje stanovení objektivní hranice mezi „velkým uměním“ a kýčem. Během kroužení kolem argumentů a kompetentnosti toho kterého soudu strhávají jeden druhému masku, odhalují bolestné osobní příběhy a zároveň s nimi i motivaci své neústupnosti.

Cibulkové Maude je zpočátku vkusu prostá, jednoduchá ženská. Někdejší květinové dítě v džínách a pestrobarevných tunikách s copánky, cigaretou v koutku úst a bezednou lahví alkoholu trochu připomíná čarodějnici. Sem tam přemístí nějaký předmět, jakoby mimovolně vykonávala drobné rituály, a jen pozvolna odhaluje neomylný instinkt dítěte přírody a selský rozum. Nervozita a respekt před Percym coby velkou osobností ustupuje snaze o pochopení toho, proč ten muž hájí svou pravdu i za cenu ztráty životního ideálu. Nakonec Maude s odhodláním zoufalé lvice obnaží svou duši, aby expertovo raněné zatvrzelé ego obměkčila.

Lubor Šplíchal se vzhledově na roli váženého kunsthistorika hodí výborně a zprvu to samo o sobě stačí. Monologem o Pollockovi dokáže strhnout, nicméně na premiéře se mu nedařilo modelovat postavu dál v souladu s gradací děje, což vedlo k jisté disharmonii a opakované ztrátě napětí mezi oběma herci. Jeho Percy si ponechával prvotní masku i v momentech, kdy ji text už popíral.

Cibulková si ve svém režijním debutu poradila s malým prostorem vcelku dobře. Střídání poloh a stran ve vzájemném dialogu udržuje pohybovou dynamiku, stejnou by si ovšem zasloužilo i tempo inscenace. Načasování nabourávaly zbytečné pauzy i občasná rozpačitost herců. Obojí ovlivnilo jak nadsázku některých situací, tak vyvrcholení a působivost závěrečného efektu, kdy se díky změně nasvícení zjeví skryté kouzlo do té doby nevzhledného obrazu. Inscenace od diváka vyžaduje velkou míru soustředění na jemné signály. Naštěstí nechybí potenciál k tomu, aby se Kalifornská mlha stala intenzivnějším zážitkem.

Autor: Veronika Boušová, Divadelní noviny