Divadlo v Řeznické patří v epoše zatím marného zápasu kultury s pokleslým bavičstvím, měřitelným jen peoplemetry, k nepřehlédnutelným scénám. Udržuje kontinuitu s hodnotami dvacátého století. Nejnovějším příspěvkem do takové diskuse je Červená Američana Johna Logana v překladu Jitky Sloupové a v režii Viktora Polesného. Připomínat kolik Toniček dobyla Loganova Červená na Broadwayi, kde všude ji hráli a s jakým ohlasem, je skoro zbytečné. Vyvoleným ani výživným venezuelským televizním novelám stejně konkurovat nemůže. Tak jenom pro zasvěcené: Bylo těch Tony Awards v roce 2010 hned šest, a to už je, panečku, pořádný úspěch. Skoro jako šest Oscarů. Vykolejil jsem Chagalla k malíři barevných ploch Marku Rothkovi nastupuje mladý pomocník Ken. Ve chvíli, kdy abstrakcionista pyšnící se vítezstvím nad surrealisty, jejichž byl ovšem generačním souputníkem - žil v letech 1903 až 1970 - získává rozsahem i finančně grandiózní zakázku pro novou newyorskou restauraci Four Seasons. Tedy rok 1958. Ken přináší do ateliéru Lotyše židovského původu ještě podstatně radikálnější názorovou míchanici; možná příští pop-art říznutý beatnictvím nebo už možná rovnou postmodernou. Delší soužití je samozřejmě nemožné. Názorové střety jsou na denním pořádku. Nicméně ti dva se ovlivňují, prostupují, v každodenních svárech korigují. Oba jsou zároveň nositeli generačních stigmat vedoucích tak jako tak k depresím a k drogám. Příběh Červené uzavírá Logan částečnou proměnou Rothkových postojů: Původní záměr abstrakcemi panstvu jídlo v restauraci znechutit se mění v poznání, že by se to nepovedlo, protože maloměšťák už nevnímá smysl tvorby, nýbrž jen pomalovanou plochu. Dekoraci. A tak Rothko zakázku nakonec odřekne a zálohu vrátí. V pointě připomíná Logan jeho konec. Deprese, předávkování, podřezání žil, vykrvácení. Červená se naplnila. Za jeho „dekoraci“ - obraz Oranžová, žlutá, červená - zaplatil kupec v roce 2012 87 milionů dolarů. Líp stejně nebude Červenou malují Miroslav Etzler v roli Rothka a Martin Kraus jako Ken. První mistrovsky vystihl běsy v duši malíře. Bojovnost a rvavost střídá nesebedůvěra a poraženectví. Druhý vstupuje do hry jako uchazeč o pracovní místo, troufá si ale vystoupit z Rothkova stínu. Viktor Polesný nechává na scéně oba pochybovat i zuřit. Dobrý příspěvek k našim zápasům o smysl tvorby v čase, který umění nepotřebuje, nebo za ně vydává obehrané desky tvořitelů kýče. Červenou v Řeznické doporučuji přemýšlivým. Pro ně může být Loganovo dílko lahůdkou. Divadlo v Řeznické - John Logan: Červená. Překlad Jitka Sloupová. Režie a výprava Viktor Polesný, dramaturgie Yvetta Srbová, výtvarná spolupráce a supervize Tomáš Císařovský. Česká premiéra 19. prosince 2013. psáno z reprízy 13. ledna 2014.

Hodnocení 80%

Autor: Jiří P. Kříž