Změna je možná

Ranní rozhovor muže s vlastním penisem, prodej kradeného růžového auta i japonskou fetišistickou bondáž nabízí novinka Divadla v Řeznické. Jde o inscenaci hry současného skotského dramatika Davida Greiga Midsummer (jehož hry Kosmonautův poslední vzkaz ženě, kterou kdysi, v bývalém Sovětském svazu, miloval a Pyreneje už uvedlo před lety Divadlo Na zábradlí). Text ve svěžím překladu Jitky Sloupové nastudoval režisér Lukáš Pečenka s Jitkou Ježkovou, Ondřejem Kavanem a kytaristou Davidem Babkou.

Vtipná, drsná i trochu sentimentální romance nabízí dvěma hercům nejenom role hlavních postav, Heleny a Boba, ale také pár figurek vedlejších, především však zcizující postoje komentátorské, které ve hře i inscenaci vytvářejí to pravé napětí, pramenící z proměnlivosti optiky, jíž je nazírán příběh dvou – trochu vlastní vinou – smolařů.

Greigova hra z roku 2008 představuje Helenu jako advokátku specializovanou na rozvody, Bob naproti tomu působí na okraji edinburského zločineckého podsvětí. Seznámí se v baru, kde on čeká na pokyny od svých pochybných chlebodárců, ona dorazí frustrovaná z opět neuskutečněné schůzky (ten „její“ je nejspíš ženatý), opijí se a skončí v posteli v jejím bytě. Ráno se ujišťují, že šlo jenom o jednorázovou akci bez dalších závazků. Helena po brzkém rozloučení zaspala a nestihne jako družička svatbu své sestry, dorazí před katedrálu až po začátku obřadu, Bob mezitím prodal zmiňované růžové auto a značný „balík“ v hotovosti nestihl uložit před polednem do banky. A u katedrály se oba znovu náhodně – osudově setkají. Pokračování a vývoj vztahu vyplynou spíš z trapných okolností, nicméně dospějí tak daleko, že si Helena i Bob, oba ve středním věku (on slaví v den letního slunovratu, kdy se všechno odehraje, pětatřicáté narozeniny), hodlají vyhodit z kopýtka, iniciativní je především on. Nelegálně získané peníze jdou roztočit na divoký trip, jehož součástí je později ona bondáž. Bláznivá story připomíná fabule některých rockových balad, především v momentu, kdy zločinec, který pověřil našeho hrdinu prodejem kradeného vozidla, zjistí, co se událo, ho pronásleduje v dramatické honičce a těsně před tím, než na něho vztáhne trestající ruku, je postižen smrtícím srdečním záchvatem.

Na malém prostoru Divadla v Řeznické vykreslila důmyslná Pečenkova režie s výrazným přispěním výtvarnice Petry Krčmářové příležitost pro plnokrevné výkony obou herců. Množství textu chrlí v obdivuhodném tempu a zřetelně. Jitka Ježková se pomocí jednoduchých rekvizit (čepice, brýle) dokáže proměnit z Heleny třeba v Bobova syna či vlastního synovce, přitom i jejími hereckými miniaturami stále proniká základní téma – existenciální situace nestandardní a ne­ukot­vené intelektuálky. Ondřej Kavan servíruje dynamické dávky poněkud nejistého chlapáctví, jeho jevištní prezentace však dokáže nabídnout i dojetí a strach a s nadhledem pointuje zcizující komentáře.

Pohybují se před plátěným obdélníkem, na nějž jsou promítány náladotvorné barevné plochy, ale také třeba to příšerné auto v podobě růžového plyšáka na kolečkách či reklamní slogany typu Změna je možná (na jevišti v anglič­tině). Tato teze se stává ve finálových fázích hry nadějeplným leitmotivem příběhu obou poloztroskotanců.

Podtitul kompozice Hra se zpěvy je v inscenaci naplněn nejméně výrazně. Protagonisté sice zpívají za doprovodu Babkovy kytary solidně, ale jen s prostřední energií. Jde nejspíš o režijní záměr a v podstatě s ním souhlasím, texty songů totiž (alespoň v napsané podobě při pročítání scénáře) nefungují jako nosná složka kompozice, ale představují spíš lyrickou vycpávku.

Muzikant vyluzuje na nástroji také pípání mobilu, což mi zprvu připadlo zbytečně doslovné, nápad jsem však ocenil v parádně zrežírované situaci, kdy Helena v autě přijímá jednu zpřesňující esemesku za druhou, a přesto se stále nedokáže zorientovat na velkém parkovišti nákupního střediska, v jevištním reálu se však převléká a při stále přerušované garderobě přiskakuje k telefonu.

Romance dospěje k jakémusi happy endu, vypadá to však, že pouze dočasnému. Inscenace se „smíchem skrz slzy“ dotýká podstatných problémů naší bláznivé doby, především hledání životní autenticity, často bezhlavého a „za každou cenu“.

Divadlo v Řeznické – David Greig: Midsummer (A play with songs). Přeložila Jitka Sloupová, režie Lukáš Pečenka, výprava Petra Krčmářová, dramaturgie Kristýna Čepková. Premiéra 25. listopadu 2015. (Psáno z reprízy 16. prosince 2015.)

Autor: Jan Kerbr