autorská dvojice valeria schulczová a roman olekšák znamená sázku na jistotu. na jistotu, že vás při sledování inscenací z jejich pera bude mrazit v zádech, budou vás svrbět dlaně, vyrazí vám studený pot, a co já vím, co ještě.
sametová noc je sice fiktivní příběh o lidech, kteří nadevšechno milují moc a ani za nic se jí nehodlají vzdát, avšak do jistého okamžiku by to ani tak fikce být nemusela. tak dokonale je hra napsána a snad ještě dokonaleji zahrána.
valeria schulczová je navíc i režisérkou této inscenace a musí se jí přiznat dvě věci: za prvé měla neuvěřitelně šťastnou ruku na výběr hereček a herců (viděl jsem představení s veronikou kubařovou) a za druhé je dokázala naprosto úžasně režijně vést a řídit a stvořit tak inscenaci, která bude jistě aspirovat na nějaký ten kulturní počin roku.
začnu odzadu. chválím a hluboce smekám před výběrem rekvizit, před návrhem scény a před kostýmy. netřeba nic říkat. stačí přijít do hlediště, sednout si a podívat se na scénu. v tom okamžiku přesně víte v jaké jste době a kde přesně se nacházíte.
dech-beroucí je naprostá přirozenost děje. vše plyne tak nějak samo od sebe, vše na sebe logicky a nenásilně navazuje a zcela překvapivě vyvrcholí. herci jsou se svými postavami natolik ztotožněni, že se vám až nechce věřit, že to jen hrají. snad jen jan plouhar tu a tam znejistí, ale to je možná spíše daň jeho věku vzhledem k jeho postavě, kterou představuje. je na ni prostě moc mladý a tím pádem méně přesvědčivý.
za to veronika kubařová v roli mladá naivní sestřičky, miroslav etzler coby primář kardiochirurgie a v neposlední řadě zuzana slavíková jako socialismu oddaná reportérka a shodou okolností i dcera člena úv ksč (pro později narozené: ústředního výboru komunistické strany československa - kdysi jedinému fakticky funkčnímu a řídícímu orgánu tehdejší socialistické republiky) jsou ve svých postavách natolik přirození a přesní, že je to chvílemi až nepříjemné.
ještě štěstí, že stupňující se napětí si můžete v duchu odbourat uvědoměním si, jak to vlastně ve skutečnosti nakonec dopadlo. jinak by do divadla v řeznické jezdila co chvíli sanita pro infarkty a mrtvice.
zkrátka a dobře: to se nedá popsat, to musíte vidět!
dávám 100% a jen a pouze doporučuji!!!
"život je krátký, umění trvalé."

pavel klejna