Miroslav Táborský, respektovaný jako jeden z nejvýraznějších a nejosobitějších reprezentantů střední herecké generace, si suverénně poradil s úkolem vést režijně sám sebe i svého mladého hereckého partnera Filipa Cíla v roli Marka. Pro postavu kněze volí Miroslav Táborský bohaté, přesto vlastně velmi střídmé a přesné výrazové prostředky. Jeho Farley v úvodu hry s jemně samolibým výrazem baví dav svých oveček při nedělní mši, avšak v soukromí postupně odhaluje civilní, prozaičtější tvář včetně sebereflexe vlastních slabostí, píše Saša Hrbotický v recenzi na inscenaci Divadla v Řeznické "Odvolání".
Divadlo v Řeznické pokračuje v dramaturgické linii zaměřené na objevování komorních her se silným tématem a inspirativními myšlenkami. V české premiéře nyní nastudovalo Odvolání amerického dramatika Billa C. Davise, a uvedlo tak do tuzemského divadelního kontextu u nás dosud neznámého, i když ve světě už dávno proslulého autora. Režie se ujal herec Miroslav Táborský, jenž současně ztvárňuje jednu ze dvou rolí, kněze Farleye.
Davis ve své prvotině Odvolání z roku 1980 (o čtyři roky později se dočkala i filmové verze s Jackem Lemmonem v hlavní roli) důvtipně rozpracoval téma hranic lidské svobody uvnitř tak tradicionalistické instituce, jakou je katolický seminář. Nezkušený posluchač Mark Dolson požádá o radu oblíbeného faráře Farleye, jenže svou mladickou nekompromisností a otevřeností tvrdě narazí na konzervativní postoje ctihodných reprezentantů církve.
Když se Mark otevřeně zastane dvou ještě nevysvěcených spolužáků, kteří spolu tráví nejen dny, ale i noci, rychle se nad ním samotným začne vznášet hrozba vyhoštění ze semináře. A před zkušeným pragmatikem Farleyem stojí dilema, zda a jak Markovi pomoci...
Zručně vystavěné drama prozrazuje osobní zkušenost autora s prostředím katolické školy i se způsobem myšlení a s mentalitou kněží. Zároveň je ukázkou výtečně vygradovaného duelu pro dva
A třebaže má Odvolání tak závažné téma, jako je konflikt svobodné lidské vůle a upřímnosti s předsudky a dogmatismem zkostnatělého řádu, celé se nese v zábavném duchu a je bohatě syceno odlehčujícími komickými momenty a inteligentním slovním humorem. Zpochybnitelný je pouze jednoznačný, trošku heroický závěr dramatu. Otevřený konec by sice byl divácky méně atraktivní, ale zaručeně poctivější a psychologicky věrohodnější.
Dokonce ani v dramatické opilecké scéně, v níž otec Farley ztrácí kontrolu sám nad sebou, netlačí jeho herecký představitel na pilu. Pouze věrohodně zachytí okamžik zlomu, kdy hrdina ztrácí pevnou půdu pod nohama. Stejně nenásilně herec rozvíjí linii křehkého přátelského pouta, které mezi oběma muži v nerovném postavení vzniká.
Miroslav Táborský, respektovaný jako jeden z nejvýraznějších a nejosobitějších reprezentantů střední herecké generace, si suverénně poradil s úkolem vést režijně sám sebe i svého mladého hereckého partnera Filipa Cíla v roli Marka.
Táborský coby režisér klade pochopitelně na malém půdoryse jeviště v Řeznické důraz především na dialog, promyšleně a účelně ovšem pracuje i s prostorovým aranžováním situací. Projeví se to hned v úvodu, kdy se kněz Farley vtipně obrací k divákům v hledišti, jako by to byli jeho posluchači při kázání, ale i při následných střetech s mladým studentem, které jsou již situovány do zázemí fary.
Pro postavu kněze volí Miroslav Táborský bohaté, přesto vlastně velmi střídmé a přesné výrazové prostředky. Jeho Farley v úvodu hry s jemně samolibým výrazem baví dav svých oveček při nedělní mši, avšak v soukromí postupně odhaluje civilní, prozaičtější tvář včetně sebereflexe vlastních slabostí. „Já jsem rád milován. Dává mi to hřejivý pocit,“ nechává později ve chvilce upřímnosti nahlédnout mladého Marka na dno své duše. A doznává se i k tomu, čeho si Mark tak jako tak nemohl nevšimnout, k závislosti na alkoholu, k vydatnému popíjení vína, které od svých farníků rád přijímá darem.
Táborský coby režisér projevil správnou intuici i tím, že do postavy Marka obsadil právě Filipa Cíla. Mladý herec má za sebou pár zkušeností z televize, zatímco na jevišti se dosud objevil jen v menších rolích v Divadle v Dlouhé. Krátkou profesní kariéru vyvažuje při ztělesňování Marka mladickou otevřeností a evidentním ztotožněním se s postavou, s životními principy upřímnosti a neochoty přistoupit na jakýkoliv kompromis světa rozumnějších a dospělejších.
Mark, tak jak ho hraje Cíl, působí stejně autenticky v každé situaci: když přibíhá na první setkání se ctihodným otcem v nepatřičném sportovním oblečení, když nejistě předstupuje před farníky se svým prvním kázáním i poté, co nad zkušenějším knězem získává jasnou morální převahu.
Třebaže je Odvolání spjato z poněkud výlučným prostředím církevních institucí, svým tématem osobní odvahy a svobodného rozhodování uvnitř sešněrovaného systému má silný potenciál oslovit každého diváka. Zvlášť když je inscenováno na takové úrovni, jako je tomu v Řeznické.
Bill. C. Davis: Odvolání, Divadlo v Řeznické 25. 11. 2016, režie: Miroslav Táborský, překlad: Alexander Jerie
Hodnocení: 80 %
Autor: Saša Hrbotický , Aktuálně.cz