Americký dramatik Mark St. Germain libující si ve fiktivních historických dialozích se již pevně usadil ve sklepních prostorech Divadla V Řeznické k intimním rozhovorům přímo vybízející. Po sezení doktora Sigmunda Freuda s C. S. Lewisem a ještě před setkáním Ernesta Hemingwaye s F. S. Fitzgeraldem se mohli diváci této komorní scény vplížit i do soukromí zakladatele moderní fyziky a tvůrce teorie relativity, a to přímo do pracovny Alberta Einsteina. Všechny tři inscenace jsou stále na repertoáru, takže neváhejte seznámit se se specifickou tvorbou Marka St. Germaina.

Po roce se na zdejší scénu vrátil k režii Miroslav Táborský. Po povedené inscenaci Odvolání, v níž vytvořil výtečnou dvojici s Filipem Cílem, obsadil sám sebe tentokráte do postavy Alberta Einsteina. Ve hře s výstižným názvem Relativita mu je pak hereckou partnerkou skvělá Lucie Štěpánková jako Einsteinova dcera, a také Kateřina Táborská, jež se věnuje především loutkoherectví, ale nyní dostala příležitost v klasické činohře. V Relativitě vystupuje jako Helen Dukasová, hospodyně slavného fyzika.



Ústřední zápletkou je setkání otce s dcerou, jež byla bezprostředně po svém narození dána k výchově náhradním rodičům. Tento motiv může být sám o sobě stejně tak všední jako plný možností vyvíjení se dramatickým směrem. V Relativitě však dostává i trochu jiný rozměr. Především se netýká běžných lidí, ale samotného Alberta Einsteina, a pak odkrývá hluboce ukryté myšlenky, kterými se pravděpodobně mohou lidé v těchto situacích trápit.

Děj se odehrává jednoho odpoledne v domě Alberta Einsteina a jedná se víceméně o dlouhý dialog mezi otcem a dcerou s minimálními zásahy fyzikovy posluhovačky. Na jedné straně divák sleduje vědcovu velikost, kterou podporuje logickými tvrzeními o postojích mimořádných lidí směrem k lidstvu, a zároveň jeho lidskost, respektive postoj génia k obyčejným rodinným záležitostem. Brzy je tak nastolena otázka, zda je větší přínos pro lidstvo práce pro něj s přímým dosahem na jeho vývoj nebo obyčejné, slušné žití dopřávající minimálně svým blízkým plnohodnotný život. Jistě není překvapující očekávaný postoj, v němž skuteční géniové nemohou s lidmi žít, ač svůj život právě pro lidstvo obětovali. Otázkou také je, zda vůbec má skutečně mimořádná osobnost možnost volby. V jednoduchém sporu mezi potomkem a rodičem se tak v Relativitě odkrývají další témata, jež stojí za pozornost.



Bravurně napsaný text dává nahlédnout do soukromí Alberta Einsteina, což je pro diváky samozřejmě poměrně lákavé, a ačkoliv se jedná o fikci, je přeci jen založená na některých faktech. Z určitého pohledu je také ve hře nahlíženo na role, které měly v životě Alberta Einsteina ženy. Především Mileva Maricová, první Einsteinova manželka, o které se ani dnes přesně neví, jakou měrou se podílela na géniových objevech.

Miroslav Táborský coby režisér společně s dramaturgyní Yvettou Srbovou vytěžili z textu maximum. Věrohodnou atmosféru v komorním prostředí nastolila scéna Richarda Maška a kostýmy Ivany Brádkové. K hudební spolupráci byla přizvána houslistka Gabriela Demeterová, což vytvořilo s ohledem na zálibu Alberta Einsteina v tento nástroj příjemné spojení. Ovšem hlavní zásluhu na tom, že se jedná o dramaticky vyváženou inscenaci, má ústřední herecká dvojice, která svými výkony naplnila má očekávání. Takřka hodinu a půl trvající rozhovor pro ně byl jistě velkou hereckou výzvou a musím uznat, že ji přijali s maximální možnou pokorou. Alespoň tak na mne působilo jejich soustředěné a intenzivní nasazení, které spolu se vším výše zmíněným mělo za následek, že relativně obyčejný příběh stojí v Divadle V Řeznické rozhodně za zhlédnutí.


Autor: Lukáš Holubec, https://www.i-divadlo.cz/blogy/lukas-holubec