Zarputilý fanoušek a opěvovaný dirigent. Houževnatý badatel a zranitelný umělec. Nebo spíše ukřivděný syn a provinilý otec? Všechny tyto polohy nabízí s mistrovským hereckým umem nový dramatický dialog Divadla v Řeznické.
Jestli bychom měli vytyčit jeden přívlastek, který Divadlu v Řeznické opravdu přisedne, tak jsou to právě dialogické hry. Po Ředitelské lóži nebo třeba čerstvější inscenaci Poslední sezení u doktora Freuda se na jeho jevišti začal odehrávat příběh Falešná nota. A každý divák by za něj měl být rád. Jedná se totiž o precizně ztvárněnou psychologickou hru, ve které si hlavní hrdinové střihnou celý inventář emocí a póz.
Pavel Rímský a Martin Finger se zhostili svých rolí bravurně a dokážou diváka vtáhnout do děje od začátku až do konce. Příběh slavného dirigenta a návštěvníka koncertu, který zamíří za svým hudebním idolem po představení do zákulisí, se nejprve zdá jako obrázek vystřižený z typického bulvárního deníku. Hra vás bude tou prozřetleností možná zpočátku nudit, až přímo štvát. Ale velmi rychle nasadí tempo, které snad už nejde nehltat, a to až do samotného konce.

Milovníci psychologických dramat, možná i detektivek, si přijdou na své. Ve svém živlu budou nadšenci do precizně vyfabulovaných příběhů, které puntičkářsky zapadají do sebe jako ozubená kolečka v těch nejpřesnějších hodinkách. Kdo přichází do hlediště nejen kvůli estetickému divadelnímu požitku a rád hledá v ději další a další roviny, ten si Falešnou notu zamiluje. Protože tam každý pohyb, každé slovo i fráze mají svůj důvod. I když se někdy ukážou až v pokročilejším stádiu zápletky.
Příběh disponuje nejen skvělým obsazením, ale také do posledního puntíku promyšleným scénářem i jazykem. Divadlo v Řeznické se často profiluje tím, že ve své tvorbě klade poměrně silný důraz právě na kvalitu dramatických textů, což se maximálně odráží i v této nově uvedené inscenaci z pera francouzského dramatika Didiera Carona.

Svou roli získává počas představení i sám divák. Stává se totiž svědkem spletené minulosti a živelné přítomnosti, a zároveň soudcem. Přemýšlí o kontextu spravedlnosti a svobodné vůle. O správných rozhodnutích. O vlastní odpovědnosti. O otcovském poutu nebo starých křivdách. Jeho sympatie se přelívají z jednoho hrdiny na druhého. Tak komu budou nakonec patřit?

Autorka: Monika Hořínková, Informuji.cz