Pražské Divadlo v Řeznické uvedlo v pro­ sinci roku 2013 mimořádnou premiéru hry amerického autora Johna Logana Červená věnovanou jedné z životních etap jednoho z nejvýznamnějších amerických malířů, představitele abstraktního expresionismu Marka Rothka.

Mark Rothko, vlastním jménem Marcus Rothkowitz, se narodil roku 1903 v orto-doxní židovské lotyšské rodině. Když mu bylo deset, rodina emigrovala do Spojených států. Rothko studoval na Yale University, ovšem záhy v ní skončil a začal se věnovat studiu malby na Art Students League of New York, kde poté vyučoval až do roku 1952. Od konce čtyřicátých let se stal vedle Jacksona Pollocka hlavním představitelem nové vlny tzv. expresivní abstrakce. Vytvořil si jasně rozpoznatelný výtvarný projev,­ kdy pracoval s velkými většinou monochro-matickými barevnými plochami a pomocí jednoduchých tvarů vytvářel rozměrově velká plátna s obdivuhodnou duchovností a hloubkou. Pro jeho tvorbu je i typické opakování motivů, především obdálníko-vých barevných ploch s neostrými kon-turami. Rothko k tomu sám uvedl: „Jestli má smysl udělat něco jednou, má to smysl i opakovaně – je potřeba to objevovat, pro­ zkoumávat a neustálou repeticí nabádat veřejnost, aby se na věc podívala.” Zemřel vlastní rukou, když si roku 1970 podřezal žíly. Jeho sebevražda je hrou anticipována.

Loganova hra se odvíjí na pozadí skutečné události: roku 1958 dostává v té době už velmi uznávaný Rothko zakázku vytvořit cyklus rozměrných obrazů do luxusní newyorské restaurace Four Seasons. Loganovou divadelní fikcí už je, že v té době Rothko zaměstná ve svém ateliéru mladého malíře, aby se stal jeho pomocníkem. Hra je dialogem těchto dvou protikladných postav: geniálního, ale také egoistického, sebestředného, namyšleného a řevnivého Rothka, který se na jedné straně srovnává s Rembrandtem nebo Turnerem, na druhé je však zmítán pochybnostmi, zda veřejnost jeho tvorbě rozumí. Děsí se toho, že jeho obrazy si kupují snobové jako dobrou in-vestici nebo pouhou dekoraci někam nad krb, aniž by chápali jeho umělecké posel­ ství. Právě lukrativní zakázka pro snobský podnik v něm vyvolává dilema, zda tím, že své obrazy prodá do takovéhoto prostředí, nedegraduje sám sebe a nepřistupuje na hru konzumní společnosti, která mu je odporná. Jeho mladý pomocník, který už patří k nastupující generaci pop-artových umělců, kteří neberou umění tak smrtelně vážně, ho v jeho pochybnostech utvrzuje. Rothko si umiňuje, že pro restauraci na-maluje „něco, co naprosto zkazí chuť všem těm zkurvysynům, kteří se tam kdy budou chtít najíst“ (autentický Rothkův výrok).

Nakonec se však rozhodne jinak: vrátí zálo-hu a už hotové obrazy nedodá (dnes jsou vystaveny v londýnské Tate Gallery). Je evi-dentní, že ústřední existenciální Rothkův problém, jeho nesmiřitelnost s banalitou, komercí a devalvací hodnot, který je mo-tivem hry, stojí i za jeho posledním zou-falým životním gestem – sebevraždou.

Výstižně o inscenaci napsal její režisér Viktor Polesný: „Rothko poučuje, mýlí se, je občas směšný, do sebe zahleděný, občas tragický. A při tom pojmenovává podstatu své tvorby, podstatu jakéko-liv tvorby, v jakékoliv době, neklidného, bolestného tvůrčího údělu – a tím je ten text nadčasový. Žádný klid, žádné sebe­ uspokojení, nekončící nároky na svět i na sebe, naději střídá trýzeň. Vysoká míra stylizace divadelního tvaru se zde setkává s jistou mírou autenticity, skutečné žijící osobnosti uzavřené v zaprášeném ateliéru, v tom malířském nepořádku, kde vznikaly (a v průběhu hry vznikají) Rothkovi obdi-vuhodné, stále se zjednodušující abstrakce. V té hře teče krev a tepe vášeň, ti dva se k sobě přibližují, srážejí se a zase vzdalují v krátkém sevřeném období, velké zakázky, velké naděje, vše dopadne tak, jak dopad-nout musí. Lidská krev tmavne. Červenou každým okamžikem pohlcuje černá...“ Miroslav Etzler podává v roli Marka Roth-ka vynikající a přesvědčivý výkon, je lidský v nejširším hereckém spektru od projevů ješitnosti, panovačnosti až po hluboký etos, mladý herec Martin Kraus je mu jako asis­ tent Ken zdatným protihráčem jak herecky, tak vyzněním své role.

Hra trvá půldruhé hodiny, není přestávka, takže divák je přímo zahlcen dramatickým dialogem dvou postav. Vyžaduje to maxi­ mální soustředění i ochotu nechat se v dnešní době plytkých televizních zábav a dalšího konzumu vtáhnout do problémů, v nichž opravdu o něco jde.

Inscenace Loganovy divadelní hry na Broadwayi „Red“ byla v roce 2010 oceněna šesti cenami Tony včetně kategorie nejlepší hry. Získala i další ocenění – Outer Critic Circle a Drama League Award. V Londýně se premiéra konala v divadle Donmar Warehouse a na Broadwayi v Golden Thea-tre. Od té doby byla hra uvedena ve více než dvou stovkách produkcí a více než třiceti zemích.

Autor: Petr Balajka
P. S. Pokud se příliš neorientujete v moderním umění 20. století, k lepšímu porozumění hry doporučuji seznámit se s dílem autorů jako Pollock, Motherwell, Lichtenstein nebo War-hol. Je o nich řeč a je dobré je znát.