autor: duncan macmillan divadlo v řeznické, praha
3. prosince 2025
neustále se opakující konstatování, které by se mělo vytesat do kamene a stát
se větou klasika: „pražské divadlo v řeznické je sázka na jistotu. 100% jistotu.“
hra britského autora duncana macmillana je další z vydařených inscenací tohoto
malého komorního divadla jen potvrzuje výše napsané. na tak malém prostoru toho
ukázat tolik! tady by se měl/a/o učit daniel/a/o špinar. takhle se dělá kumšt!
jakým superlativem začít? předně asi pochvalou celkového cílení dramaturgie
divadla, a to i po loňském odchodu dlouhodobé a veleúspěšné ředitelky yvetty
srbové. pražské divadlo v řeznické v tomto nikdy nezklame. ať už půjdete na
jakýkoliv titul z jejich repertoáru, vždy si můžete být jisti, že vás inscenace vtáhne
do děje, že herci ze sebe vydají maximum možného, že na tak malé ploše bude
režijně využit každý kousek ba kousíček scény, že osvětlovač a zvukař v jedné
osobě, vykouzlí dokonalou atmosféru, přesně padnoucí do právě hraného kusu, že
kostýmy na první dobrou jasně prozradí, kdo je kdo. tak bych mohl pokračovat
donekonečna.
druhým, výše již zmíněným, superlativem je třeba pochválit herecké výkony.
všech čtyř bardů na jevišti. pro mne osobně byl neskutečným překvapením výkon
jana dlouhého. ale neskutečným! svou postavu problematického puberťáka darryla
zahrál tak opravdově, že komplet celé hlediště mělo chuť ho seřezat a zamknout do
sklepa. navždy. u takového benjamínka nečekáte tak dokonalou práci s hlasem, či
jevištní pohyb či mimiku. a propos, jeho mimika dá, tu a tam, vzpomenout na jeho
otce, rovněž geniálního herce vladimíra. je vidět, že geny jsou geny.
stejně tak tomáš havlínek coby vychovatel je ve své postavě více než dokonalý.
vždy poznáte jeho psychické rozpoložení, jeho náladu a jeho pocity, aniž by řekl
jediné slovo. stačí pohled. pohled na jeho držení těla, či výraz obličeje (tady je
velikou výhodou komorní prostor divadla, kde i z poslední řady vidíte ty nejmenší
detaily jeviště). poklepání po rameni zaslouží i jeho výdrž v kostýmu – zimním
kostýmu, pod rozpálenými reflektory. obě dívky svým hereckým partnerům více
než skvěle sekundují, a i ony předvádějí na jevišti to, co se dá bez jakýchkoliv
výčitek nazvat uměním. ani není divu. i annette nesvadbová má přeci herecké geny.
a psát o herectví kateřiny macháčkové by bylo nošením dříví do lesa.
nevěřil bych, že jsem byl na premiéře. z nikoho nebylo cítit trému, či nervozitu,
vše se odehrávalo, jako by šlo o x-tou reprízu. jedním slovem „dokonalé“.
inscenaci monstrum dávám 100 bodů! a vřele ji doporučuji vaší pozornosti. je
to, koneckonců, sázka na jistotu. na jistotu, že uvidíte skutečný herecký kumšt!
„život je krátký, umění trvalé.“
autor: Pavel Klejna