Pavel Širmer 80 %
Po inscenaci Jihočeského divadla dostali čeští diváci další možnost setkání s pozoruhodnou hrou D. Macmillana, jenž skrze skvěle vystavěný napínavý příběh, točící se kolem problémového mladíka, položil naléhavé společenské otázky, na něž složitá situace nedovoluje jednoznačně odpovědět. Tyto otázky mohou diváka hlodat i pěkně dlouho po návštěvě přestavení. Pražská inscenace režiséra L. Pečenky je dalším povedeným nastudováním, v komorním sále připravil s dobře vybranými představiteli herecky naplněnou inscenaci přinášející silný zážitek. Komplikovaná role Darryla je pro mladého herce výzvou, v níž J. Dlouhý obstál znamenitě.

Iva Bryndová
Lukáši Pečenkovi se v Divadle v Řeznické podařilo vytvořit velmi zdařilou inscenaci, která dává velký prostor všem obsazeným hercům, a ti svých příležitostí požehnaně využívají. Po jejím zhlédnutí právem zůstává v myslích řada otázek, u mě však i po druhém setkání s touto hrou převažuje ta, proč pro své zásadní téma – agresivitu a nezvladatelnost u mladistvých – nezvolil autor hodnověrnější kulisy tak, aby se dalo nad složitostí problému uvažovat i v širších intencích, než je absurdita vytvořené situace. (více v reflexi)

Jan Pařízek 80 %
Výborně napsaná psychologická hra zpracovávající téma přístupu k dospívajícím nevyrovnaným dětem, kdy často by šlo budoucím problémům předejít, když se nebudou zavírat oči, bude snaha o porozumění a hledání cesty k dialogu. V této hře se na to krásně nahlíží z různých úhlů a svým způsobem je vlastně monstrum každá ze zdejších postav. Moc se mi líbilo uchopení scény a skvělé využití prvku klece, ať už v symbolické či fyzické rovině. Velmi dobře se zde pracuje s napětím a gradací, samotný konec je opravdu správně mrazivý. Po herecké stránce výtečná dvojice T. Havlínek a J. Dlouhý, ale velmi dobře jim sekundují i obě dámy. Rozhodně doporučuji.

Michal Novák 70 %
Zatímco inkluze je předmětem nerozhodných debat, některé odpovědi dává toto psychologické drama. Nezvladatelný teenager s násilnickými sklony a emočně nestabilní učitel, co nezvládá práci ani sám sebe. Na komorním jevišti jsme součástí výbušného kotle, nejistoty-strachu, co se může stát. V zorném poli přítomny také scénografické prvky evokující detenci, čili klec. Hra, která je silnější v detailech než celkově stavbě, provokuje otázkou, proč označujeme problém vztahovačně k někomu, namísto přiznání selhání celku: z čeho vyvěrá Darrylovo chování, explicitně zazní. A překvapení to není. Křehkost pod drsnou maskou: Janem Dlouhým skvěle zahráno.

Lukáš Dubský 70 %
Hra D.Macmillana otevírá celkem zásadní téma toho, jak se společnosti nedaří pomoci problematickým teenagerům. Odhaluje neempatičnost systému, jemuž chybí individuální přístup. J.Dlouhý hraje Darryla jako kluka, který je neustále v tenzi a za vulgarismy a siláckými řečmi maskuje hluboká traumata, z nichž pramení jeho násilné chování. T.Havlínek ztvárnil učitele Toma jako hodně neurotického jedince, snad aby zdůraznil, že chlapci jen těžko může pomoci, když má takové potíže sám se sebou.

Helena Grégrová 80 %
Příběh nezvladatelného teenagera Darryla zrcadlí brutálně upřímným a emocionálním způsobem bezvýchodnost zacyklené situace, kdy společnost primárně nálepkuje a ptá se KDO je problém, namísto, aby zkoumala KDE skutečně tkví a jak ho konstruktivněji systémově řešit. Otevírá také řadu nepříjemných otázek, stimulujících individuální i kolektivní svědomí. Režijní optika Lukáše Pečenky promyšleně pracuje s leitmotivem permanentních obav a pochybností i budováním sugestivní atmosféry, všichni čtyři herečtí aktéři empaticky partneří a podtrhují ožehavost tématu a celkové vyznění hry vyrovnanými, nadmíru autentickými výkony. Silné, mrazivé, naléhavé.