Britský dramatik Duncan Macmillan napsal svou hru Monstrum v roce 2007, text zabývající se přístupem k problematickým teenagerům ale od doby svého vzniku snad ještě nabyl na aktuálnosti. Po české premiéře v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích ho nyní v Divadle v Řeznické nastudoval režisér Lukáš Pečenka.

Děj se točí kolem čtrnáctiletého Darryla (Jan Dlouhý), jehož nezvladatelné chování vede k tomu, že je vyloučen ze třídy a je mu přidělen individuální učitel. Třicátník Tom (Tomáš Havlínek) na pedagogické pozici začíná a Darrylův případ se mu nezdravým způsobem dostává pod kůži. Snaha pomoci mladíkovi, jenž vyrůstá bez rodičů pouze s babičkou (Kateřina Macháčková), která jeho výchovu nezvládá, mu čím dál více nabourává rodinný život. Tomova přítelkyně Jodi (Annette Nesvadbová) je těhotná a ocenila by partnerovu podporu, ten si však nosí práci domů a středobodem veškerých debat se stává Darryl.

Macmillan ve své hře nastiňuje systémový problém, jak se společnosti nedaří pomáhat jedincům, kteří se svým chováním vyčleňují z kolektivu. Inkluze se v Darrylově případě kvůli jeho násilnému chování nedaří, individuální výuka se ale jeví jako alibistické řešení, jelikož přidělený pedagog nemá s prací s problémovými teenagery žádnou zkušenost. Systémovému zásahu brání rovněž nedůvěra mladíkovy babičky v instituce, které by měly být nápomocné. Negativní zkušenosti z minulosti ji vedou k domněnce, že se každý snaží jejího vnuka jen zbavit (ať už umístěním v nějakém nápravném zařízení, nebo medikací), ale nehledí na skutečné potřeby člověka, jehož se to týká. Autor nenabízí žádné jasné odpovědi, spíše jen upozorňuje na neempatičnost systému, v němž se z lidí stávají jen položky na seznamu.

Jan Dlouhý hraje Darryla jako mladíka plného vzteku, s nímž si nedokáže poradit a často ho ventiluje násilím vůči svému okolí. Častěji spíše verbálním, ale má za sebou i fyzické napadení spolužáka, které vedlo k jeho vyloučení ze třídy. Předpokládám, že režisér Pečenka s dramaturgem Jiřím Š Hájkem Macmillanův text drobně aktualizovali, jelikož Darrylovy repliky vyznívají velmi současně včetně nadužívaného oslovení „kámo“. Dlouhý ztvárňuje postavu v neustálé tenzi, nervózně popochází, gestikuluje… Navenek Darrylovi nasazuje masku frajírka, který za vulgarismy a siláckými řečmi skrývá hluboko ukrytá traumata. Ta pramení z toho, že Darryl v dětství našel svou matku mrtvou, poté co se rozhodla spáchat sebevraždu.
Druhou hlavní dějovou linii tvoří Tomův rodinný život. Tomáš Havlínek pojal pedagoga jako neurotického muže, který má velké problémy sám se sebou. Místy se zdá, že je těch tiků a zadrhávání v řeči přespříliš, nejspíš za tím ale bude snaha inscenačního týmu tematizovat, jak nevyzrálé osobnosti byl svěřen náročný úkol „zachránit“ před vyloučením ze školského systému vysoce problematického jedince. Havlínkova postava prochází zřetelným vývojem – v prvních okamžicích ho jeho nový svěřenec vytáčí a provokuje, brzy ale odhalí zranitelnou část Darrylovy duše a úspěch jeho mise se pro něj stává posedlostí. Nejspíš si tím ale chce hlavně kompenzovat vlastní problémy, o nichž se divák dozvídá spíše v náznacích – pravděpodobně se v minulosti v záchvatu vzteku dopustil násilí na vlastní přítelkyni. Patologická posedlost se mění ve frustraci, z níž pramení Tomův závěrečný výlev zpochybňující upřímnost jeho snahy Darrylovi pomoci. Možná že v něm nakonec stejně jako velká část společnosti viděl jen monstrum, z jehož násilných sklonů měl stále větší obavy.
V komorním prostoru Divadla v Řeznické klade režie důraz především na herce. Jistý výklad ale nabízí i nepopisná scénografie, kterou tvoří několik menších klecí, které po většinu času suplují mobiliář, ale v nichž se občas ocitají i postavy, což posiluje pocit odcizenosti a neschopnosti vzájemně si porozumět.
Inscenace nenabízí konstruktivní řešení, spíše jen nadhazuje otázky, které nelze jednoduše přecházet. Statistiky kriminality mladistvých i stále větší uzavírání se do odosobněného a neregulovatelného virtuálního světa varují, že by tento obtížně řešitelný problém mohl být v budoucnu stále palčivějším.

Divadlo v Řeznické – Duncan Macmillan: Monstrum. Překlad Jan Musil, režie Lukáš Pečenka, dramaturgie Jiří Š Hájek scéna Dominika Lippertová, kostýmy Linda Holubová, hudba Martin Kumšta. Premiéra 3. prosince 2025 (psáno z reprízy 4. prosince 2025).
autor: Lukáš Dubský, divadelní.net